logo firmy

Mahler – poslední velikán klasické hudby

Gustav Mahler, uznávaný dirigent a skladatel se narodil v malé vesnici Kaliště u Humpolce do rodiny německých židů, psal se 7. červenec roku 1860. Těsně po jeho narození, v říjnu 1860, vyšel císařský diplom umožňující židovskému obyvatelstvu větší volnost pohybu. Mahlerovi se tedy přestěhovali do Jihlavy, kde Gustav prožil své dětství a mladí.

Již ve čtyřech letech byl u něj objeven hudební talent, který byl ihned rozvíjen. V roce 1870 slavil první úspěch koncertem před publikem Městského divadla v Jihlavě. Kvůli studiu konzervatoře dokončil gymnázium už jako privatista. Pokračoval studiem filozofické fakulty, tu ale nedokončil. Roku 1880 začal svou kariéru krátkými angažmá v divadlech v Lublani, Olomouci, Kasselu a jinde. Pro všechny bylo typické, že nebyly dlouhé, každá trvala jen pár měsíců. V této době vznikly Píseň žalobná a Píseň potulného tovaryše. Přelom v jeho životě znamenalo až angažmá v Královském zemském divadle v Praze, dnes známější pod názvem Stavovské divadlo. Byl zde fakticky prvním dirigentem, nastudoval podstatnou část Wagnerovy opery Prsten Nibelungů a také dokončil svou První symfonii, navazující na Píseň potulného tovaryše. Tato jeho prvá symfonie mu přinesla štěstí, dokonce jí sám dirigoval během svého tříletého působení v Královské uherské opeře, kde byl ředitel. V roce 1891, ukončil působení v Královské uherské opeře, našel si uplatnění v prvotřídní německé opeře v Hamburku jako první dirigent. V Hamburku vydržel celých šest let, během nichž usiloval o post ředitele Dvorní opery ve Vídni. Dosáhl na něj roku 1897 a v čele zůstal 10 let. V roce 1901 se oženil s Almou Schindlerovou, se kterou měl dvě děti. Časem se začaly množit stížnosti ohledně Mahlerova vedení opery, vytýkala se mu přílišná zaujatost komponováním na úkor svých ředitelských povinností. Proto, když dostal nabídku od newyorské Metropolitní opery, neváhal ani chvíli a s celou rodinou odcestoval do Ameriky. V New Yorku spolupracoval s řadou slavných jmen. Mimo jiné i s Enricem Carusem a Emmou Destinovou. V roce 1909 ho o jeho pozici v Metropolitní opeře připravil Arturo Toscanini. Přijal místo v soukromé filharmonické společnosti, ve které setrval až do začátku roku 1911, kdy se u něj plně projevila chronická infekce, která byla posléze diagnostikována v Paříži. Těžce nemocný Mahler s rodinou odjíždí do Vídně, kde 18. května umírá.
Mahler znamenal důležitý mezník klasické hudby, svou tvorbou předznamenal modernu, která měla následovat v dílech jeho následovníků. Vytvořil celou řadu písní a písňových cyklů – Píseň o mrtvých dětech, Sedm písní o mrtvých dětech, Píseň žalobná, Píseň o zemi a další. Také napsal deset symfonií, poslední však bohužel nedokončil. Svou celoživotní tvorbou se nesmazatelně zapsal do dějin klasické hudby.

Martin Skřivánek – zlatobezdph.cz