Výskyty zlata a jeho těžba v Čechách

Zlato se v přírodě vyskytuje jednak jako horské tj. uzavřené v horninách a rudních žilách, jednak jako volné říční (rýžovnické) tj. vnějšími vlivy uvolněné horské zlato v náplavech potoků a řek. Nejprve se těžilo zlato volné z náplavů. Rozsah rýžovišť byl podle významného montanisty Františka Pošepného asi 75 km2 (uvádí to ve své práci roku 1895).
Nejstarší zlatý předmět v Čechách je spirálová vlasová ozdoba nalezená při vykopávkách u Toušeně nedaleko Brandýsa nad Labem, která byla zhotovena kolem roku 2800 před naším letopočtem. První zlato bylo tedy těženo ještě na sklonku doby kamenné.

K rozsáhlejšímu rýžování zlata muselo docházet v době bronzové kolem druhého tisíciletí před Kristem, protože se na pohřebištích z té doby vyskytují zlaté ozdoby stále častěji.

První skutečný rozmach těžby zlata na území Čech zaznamenáváme ve 2. a 1. století před naším letopočtem, kdy bylo území osídleno Kelty. Význam zlata pro Kelty dokumentuje říman Diodor z 1. století před Kristem: „Keltové - nejen ženy, nýbrž i muži používají zlato na šperky. Nosí náramky kolem zápěstí a paží, a také nákrčníky z ryzího zlata a velké prsteny, ba i brnění. V chrámech a na posvátných místech se nachází mnoho zlata zasvěceného bohům. Strach před nimi je však tak veliký, že se nikdo toho zlata nedotkne, i když jinak jsou Keltové mimořádně chtiví zlata.“
Keltové razili zlaté mince, které se dostávaly i do vzdálených míst na území dnešního Srbska, Švýcarska, Itálie, ale i Německa. Kromě rýžování zlata z rozsypů začali keltští horníci dobývat i horské zlato z křemenných zlatonosných žil. Předpokládá se, že během necelých tří století reprezentovala těžba zlata téměř 20 tun.

V době stěhování národů byly doly i rýžoviska v Čechách opuštěny. Nová sláva přišla až se slovanským osídlením. Zmiňuje se o tom Albertus Magnus roku 1280: „Když všechna království světa zlatem vyschla - jediné úrodné Čechy za našich časů svým zlatem úrodně zavlažují.“ Bylo obnoveno rýžování na jihočeských řekách. Zároveň ale vznikala první hornická města, mezi kterými hrála prim Krásná Hora. Zlatá královská koruna Přemysla Otakara II. byla vyrobena z krásnohorského zlata. Později za Karla IV. pomáhalo české zlato rozvoji království. Asi dvě tuny zlata, půl milionu zlatých mincí, zaplatil Karel IV., když kupoval Braniborsko.

Sláva zlatých dolů a nejen jich skončila v době husitských válek, kdy se stala hornická města nepřítelem husitů, a byla proto pobořena během četných potyček. Obnoveno bylo v následujících stoletích jen velmi málo ze starých dolů. Nejznámějším zlatonosným revírem bylo Jílové u Prahy, kde se těžilo od 16. do 18. století. Na přelomu 19. a 20. století byla obnovena těžba v Krásné Hoře a na zlatodole Roudný. Později byly otevřeny doly v Libčicích u Nového Knína a později znovu i v Jílovém a Kašperských horách.

V roce 1927 propukla i v Čechách zlatá horečka. Záminkou k tomu byl nález zlata nedaleko Vodňan, z 25. března 1927. Místní listonoš pan Prošek šel s dopisy do Marešovy cihelny. Na cestě, kterou opravovali, roztloukali cestáři kameny. Pan Prošek zpozoroval, jak z jednoho křemenného balvanu při jeho rozbití vylétlo několik žlutých kovových plíšků, několik dalších zůstalo na křemenu. Zaujalo jej to natolik, že největší z plechů sebral a po návratu na poštu ve Vodňanech jej ukázal ostatním. Zaměstnanci pošty se nad nálezem podivovali. Přítomen byl náhodou místní katecheta pan Fencl, který přišel s poukázkou. Když mu listonoš ukázal plíšek, hned podle váhy a barvy poznal, že jde o zlato. Hned se vydal na opravovanou silnici a skutečně tam nalezl další zlaté plíšky. Největší z nich byl dlouhý 86 milimetrů, na nejširším místě měl 30 milimetrů a vážil 16,5 gramů. Nález vyvolal skutečnou zlatou horečku. Kolik bylo celkem nalezeno zlatých plíšků, se bohužel neví, protože většina nálezců se nechlubila. Křemenný štěrk pocházel z malého lomu křepického rolníka Hasíka. Dělník, který v lomu pracoval, si vzpomínal, že během tří let občas zlaté plíšky viděl, žádný jej ale nenapadlo vzít. Státní správa dolů se o nálezu dověděla až za deset dní, a to už bylo pozdě. Soukromníci si stačili zajistit těžební práva na pozemcích v okolí Křepic. Průzkumné práce zde ale předpokládané ložisko zlata neobjevily. Zklamání bylo veliké. Ověřeny ale byly vzdálenější historické výskyty zlata v Kašperských horách. Zájem ale nikdy zcela neskončil a prospektoři celá léta zdejší krajinou procházejí s cílem zlato najít. V roce 1965 se ve Vodňanech opravovala vodovodní síť. Když byla rozkopána dlažba v ulici vedle kostela, objevily se zde další zlaté plíšky. Nalezeno jich bylo celkem 45 (pokud bylo zdokumentováno skutečně všechno).

V osmdesátých letech byly kromě primárních ložisek ověřovány i některé rozsypy. Ukázalo se při tom, že ani náplavy Otavy a Blanice nebyly ještě zcela vytěženy. Zlato by bylo možno získávat společně s některými štěrkopísky. Geologům se podařilo prosadit uzavření těžby štěrkopísku u Modlešovic, kde hodnota přítomného zlata dvojnásobně převyšuje cenu veškerého štěrkopísku, který měl být těžen pro Strakonickou panelárnu.

Ze státního rozpočtu byly realizovány rozsáhlé projekty geologicko-průzkumných prací s cílem ověřit zásoby zlata. „Zlatá studie“ prokázala, že perspektivní zlatá ložiska existují nejen na místech s historickou těžbou, ale i jinde. Průzkumem prověřeny byly výskyty na Voltýřově, ve Zlatých a Kašperských horách. Bylo také zjištěno, že existuje veliké ložisko u Slapské přehrady (Mokrsko a Čelina), srovnatelné s výskyty v největších světových zlatonosných revírech.

Perspektivy těžby zlata v České republice stále existují.

Autor: Ivan Turnovec

Zpět