logo firmy

Článek  č.1 - Od „žlutého kamene“ k Tutanchamonově masce

Celou historií lidské společnosti neprostupuje jiný kov tak markantně jako právě zlato. Objevuje se již v prvopočátcích lidských dějin, kdy ho pravěcí lidé nacházeli v přírodě ve formě větších či menších, ale vždy ryzích valounů. Velmi brzy zjistili, že tento „žlutý kámen“ je velmi lehce mechanicky opracovatelný a primárně složil k výrobě předmětů denní potřeby. Jeho rozšíření a využití však nebylo nijak masové, bylo to dáno hlavně nedostatkem zlata volně se vyskytujícího v přírodě.
 
Postupem času se zlato začalo výhradně používat k tvorbě ozdob a doplňků, které měly význam také ve směnném obchodu. Velký výskyt můžeme vysledovat v kolébkách velkých raně starověkých civilizací. Velké naleziště byly v Egyptě, Přední Asii, Indii, Číně, Mexiku a Andách. Nemůžeme však tvrdit, že by zlato bylo prvotním důvodem, proč se právě na těchto územích vyvinuly silné říše. Pravým důvodem byla obrovská úrodnost náplavové půdy kolem veletoků, kolem kterých všechny tyto prvotní civilizace ležely. Funkce zlata tak byla prakticky stejná jako dnes – v obdobích prosperity zajišťovala jeho vlastníkům společenskou vážnost, aby v těžších obdobích mohlo sloužit jako záštita proti totálnímu kolapsu celé říše. I když o prvních známkách metalurgicky zpravovaného zlata můžeme hovořit již v případě Mezopotámie, kde se tyto nálezy datují do 5. až 4. tisíciletí před naším letopočtem, na jeho území ( oblast dnešního Iráku, Íránu a Sýrie ) se však nenacházely žádné větší ložiska, proto všechno zlato zde používané pochází z jiných oblastí.

Egypt
Jako první mocnost, která disponovala zlatem a na jejímž území se také vyskytovaly velké zásoby tohoto kovu, můžeme označit Egypt. Úrodné bažiny Nilu, které zajišťovaly obživu celému národu, daly vzniknout říši, jejíž panovníci brzy nabyli naprosté moci nad životem a smrtí svých poddaných. Jako synové a dcery samotných bohů museli proto vládci dávat svůj nebeský původ okázale najevo. Prostředkem k tomu se jim stalo zlato, jehož krása jim dodávala vskutku závidihodný majestát. Zároveň bylo zlato oblíbenou surovinou kovotepců, kteří mohli díky jeho skvělé kujnosti a tažnosti zhotovit šperky a ornamenty takové kvality a do takových detailů, které by u jiných kovů nebyly možné. Počátky metalurgie můžeme v Egyptě vysledovat již do předdynastického období gerské kultury datované do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Soudí se, že znalost odlévání zlata si přinesli z Přední Asie.
 
Velmi rychle se vydělilo řemeslo zlatníků, kteří byli ve společnosti velmi váženi. Svoje postavení pečlivě udržovali předáváním svých dovedností a znalostí dalším generacím zlatníků a tak můžeme říct, že od období Staré říše ( 2700 – 2070 p.n.l. ) po období helénistického Egypta za posledních ptolemaiovců, byla úroveň tohoto řemesla na stále velmi vysoké úrovni.
 
Produkce zlata, která byla v období Staré říše velmi vysoká a plynula z dvou velkých nalezišť, součástí říše leželo mezi Nilem a Rudým mořem, druhé, provinciální, leželo v Núbijských horách a odtud můžeme vysledovat i staroegyptské pojmenování zlata – núb. Z počátku mělo núbijské ložisko dvakrát větší produkci, ale postupem času se produkce obou vyrovnala a začala rovnoměrně klesat. Egypt se v období Nové říše s klesajícím objemem vytěženého zlata vyrovnával územní expanzí, která přinášela velký objem nového zboží, mimo jiné také zlata. V období římské okupace již byly doly téměř vyčerpány. Egypt však neztratil v očích Římanů na ceně, jelikož z něj dováželi drtivou většinu obilí.

Text: Martin Skřivánek-zlatobezdph.cz
Foto: Zlatobezdph.cz